po týdnu 19/01 - 23/01

26.01.2015 11:45

V pondělí 19. 1. jsme se vypravili po dlouhé době na Senečák. Počasí přálo, našli jsme dokonce naší před Vánoci uvázanou houpačku, skákali přes lano, ale hlavně objevovali rozdíly mezi nalezenými částmi obrázků u muže a ženy. Bylo zajímavé sledovat, jak tělíčka přibývala, kterak děti zjišťovaly zda něco schází atd..

Ze Senečáku jsme rychle doběhli do jurty, abychom se v teple naobědvali a mohli zaslouženě odpočívat. Kubík ještě úspěšně postavil z kostek velmi zajímavou stavbu, téměř popírající fyzikální zákony.

 

Úterní cesta do školky byla rychlá jen s krátkou zastávkou u svačinového domečku. Vojta nás ráno vybavil celou řadou knih a tak po „volné hře“ v okolí jurty, jsme se společně pustili do listování a čtení.

Po obědě se četla pohádka „o žížalácích“, jež z modelíny umí vytvořit snad úplně všechno, včetně sebe sama. Odpoledne jsme si s malou skupinku dětí povídali o buňce, ukazovali, kde se buňky nacházejí a její podobu znázorňovali na jablíčku.

Těsně před odchodem došlo ke rvačce, jež ve školce zatím neměla obdoby, tedy alespoň tak to vypadalo. Lukášek strčil Boba, ale ten si to tentokrát nenechal líbit a neopatrně šťouchnul Lukáška přímo do nosu. Lukáškovi se okamžitě spustila krev z nosu a tak situace nabrala na dramatičnosti pro obě strany. Snad bude tato příhoda poučením pro oba, neboť cestou ze školky domů se Bobo Lukáškovi stále omlouval a Lukášek již do nikoho nestrkal.

 

Jirka (středa 21. 1. )

Odrážedlový den začal rychlou jízdou až k tunelu pod železnicí, ten je blízko zadní brány do školky. S dětmi jsme se rozhodli prozkoumat cestu vedoucí podél železnice. Objevili jsme nové pěkné místo na svačinu. Společným napnutím ponča jako hasičské záchranné sítě, jsme vyhazovali listí do vzduchu. Byl vyroben první miralonový meč. Po průzkumné výpravě jsme však zjistili, že pěkný les je na některých místech zaneřáděný odpadky. Při všech přesunech s odrážedly jsme hráli na rallye – jezdci vyjíždí postupně jako při skutečné rychlostní zkoušce. Není divu, že ze školky k cisterně jsme zvládli jízdu za neuvěřitelných 15 minut.

 

Jirka (čtvrtek 22. 1. )

Tento den byl opět jedním z dnů, kdy bych byl rád dítětem ve školce. Na mechovém paloučku, kde jsme se nasvačili, jsme vydrželi celé dopoledne. Užili jsme si turnaje, které vždy začínaly zkřížením mečů a vyčkáním na zvonění tibetské mísy. Klukům se podařilo rozezvučet tibetskou mísu, která vyžaduje pravidelné a rytmické kroužení zápěstím, s čímž mají problémy i dospělí. Také jsme rozhodli, do kterých míst těla můžeme soupeře udeřit a do kterých ne. Počítali jsme do dvaceti, nejprve abychom věděli kolik máme prstů, pak abychom věděli kdy se mají děti vystřídat při svezení v kárce. V encyklopedii si děti vybraly stránku, kde bylo psáno o jménech lidí, křestních jménech a příjmeních. Po obědě jsme se zahřáli u ohně. Celá skupina se o to víc semkla, když se Vojta popálil. Ten prospal celou cestu zpátky v kárce a protože i rodiče ostatních dětí nabídli pomoc, mohl se svést v autě až domů.

 

Na pátek připadl druhý odrážedlový den. Děti vybaveny svými stroji vydaly se do školky s větrem v zádech. Ač jsme se s Ivetkou střídali v běhu, někdy jsme měli co dělat, abychom malým nožičkám stíhali...takové jezdce ve školce máme!

U svačinového domečku jsme se domluvili, že svačit budeme tentokrát u pupku. Někteří si asi plně neuvědomovali kde a co to ten pupek je, a možná právě proto navnazeni touhou po poznání jeli bez zastávek až k místu, kde se pupek nalézá.

Pupek je označení zvláštního pískovcového útvaru, připomínajícího důlek na bříšku, tedy pupík..:-) Jen co jsme položili odrážedla, začal padat sníh s deštěm a tak byla svačina přesunuta pod přístřešek u jurty.

Po svačině jsme si povídali o tom co naše tělo dokáže, jaké jsou jeho fyzické možnosti, co se různých fyzických aktivit týká, porovnávali jsme těla dvou zcela proporčně odlišných typů postav (baletky a kulturisty) a nakonec se dostali přes krasojezdce a artisty k provazochodci a nácviku stability na laně. Vyrobili jsme si model malého provazochodce, aby děti pochopili jak je to s těžištěm a proč někteří provazochodci chodí s dlouhou tyčí v ruce...

Po obědě nás již čekal zasloužený odpočinek u teplých kamínek s pohádkou o vodníkovi Česílkovi.

 

Krásný a poklidný týden přeje

Milan