po týdnu 10/11-14/11

18.11.2014 15:42

 

Vážení rodiče, milé děti, 

 

povím Vám na dobrou noc jeden příběh, který se opravdu stal a mnozí z Vás si jeho střípky možná ještě pamatují.

Nedaleko Plzně se nalézá školka Větvička, kam chodí malí skřítci a každý den tam zažívají nová dobrodružství...

Rána jsou vždy pro všechny velice obtížná a nikomu se nechce z vyhřáté postýlky. Kdo by se ale netěšil na kamarády, které ráno potká?

Minulý týden děti ve větvičce ušly opravdu mnoho kilometrů. Protože jim velcí skřítci právě dostavují nový domeček, často se vypravovaly do míst nových, nebo alespoň méně navštěvovaných.

 

V pondělí se děti v doprovodu Milana, Ivetky a dvou maminek (od Haničky a Jáchyma) vypravily na obh

lídku nového domečku do Větvičky. Neboť je cestou přepadl veliký hlad, zůstaly na svačinu v „pískové učebně“, kde si společně vydržely hrát celé dopoledne. Děti hrály hry, jež dobře všichny znaly, právě také proto, aby si je Jáchym mohl se svými novými kamarády zahrát a více se tak zkamarádit.

Na oběd jsme došli až k novému domečku, kde právě probíhalo zateplování a diskuze okolo něho.

Po obědě se malí skřítci vypravili oklepávat hroudy hlíny a „dolovat“ velikou hromadu písku. 

Úterní ráno se děti setkaly s Vendy a Terezkou. Jirka byl ještě nemocný. Je také velice zajímavé, když skřítci poznávají i nové velké přátele. Po dlouhé cestě celá výprava dokráčela opět k rozestavěnému domečku.

Terezka ten den měla pro děti připraveny své píšťalky a další hudení nástroje přiběhly z naší maringotky. Ve školce bylo opravdu živo, zpívala se jedna píseň za druhou a těsně před obědem jsme hudební vystoupení zakončili velkým vařečkovým orchestrem. Při obědě se potom již nikomu nechtělo křičet :-)

Odpoledne si děti hrály na kočičky a poslouchaly vyprávění o zvířátkách, která se spolu nechtěla podělit.. Popletený příběh děti nakonec opravily tak, jak by to mělo být. Snad tento příběh bude ponaučením pro každodenní jednání.

Ve středu za oblaky vykukovalo sluníčko a nejen proto jsme se vypravili k Seneckému rybníku. Dluhá písčitá pláž děti nikdy neomrzí. Stavělo se z písku, ale také na řadu přišlo Milanovo vyprávění o Sv. Martinovi. Vzniklo krátké divadélko, do kterého se postupně zapojila většin

a starších dětí.

Ve čtvrtek se skřítci opět vypravili k Seneckému rybníku a chtěli si zopakovat hru o Sv. Martinovi, přičemž si vyměnili své role. Martina hrála Ivetka, což se dětem obzvláště líbilo :-) Nakonec jsme se společně zamýšleli nad pomocí druhým: „komu pomáhám?“, „komu bych rád/ráda pomáhala?“ Děti se k tématu velice rády vyjadřovaly a každý nalezl ve své paměti mnoho okamžiků, komu kdy pomohl. Po obědě Matýska napadlo postavit loď. Milan z maringotky tedy na koloběžce přivezl potřebné náčiní (kladívka, pilu, hřebíky, drát, kousky střešních latí) a potom se s dětmi vydal na rozs

áhlé pátrání po zbývajícím materiálu na stavbu plachetnice. Vězte, že se dětem práce vydařila a tak mají novou školkovou loď :-) 

V pátek se Milan s Ivetkou vypravili na dalekou cestu až za Prahu za krásami kokořínských hvozdů, obalovat před daňky alej ovocných stromečků. Ve školce tedy ráno děti přivítaly Vendy s Veronikou. Po cestě si s Vendy si zacvičily jógu a poté je čekal tajemný hmatový košíček, ve kterém se ukrývala různá zelenina, jež se děti snažily po hmatu uhodnout.

Když se výprava dostala do školky, proběhla první sklizeň letošní úrody dýní hokaidó. Programem dne byla společná příprava dýňové polévky. K okořenění polévky bylo třeba bylinek a kde jinde je nalézti, než na Větvičkové bylinkové spirálce. Děti po čichu poznávaly a snažily se určit názvy rostlin.

Vyvrcholením bylo společné baštění. Byli pozváni i přítomní pracovníci a polévka všem chutnala.

Odpoledne skřítci cvičili, skákali, chodili po laně a hledali obrázky zvířátek v lese.

Skoro bych zapomněl povědět, že písek na Seneckém rybníku vybízí k dovádění, a tak jsme se několikrát opravdu moc pěkně poprali v duchu bojových sportů :-) Také skákání přes roztočené lano se oblíbilo, neboť se dá na písek padat, jako do peřin..

 

Hezký večer přeje Milan s Ivetou