po týdnu 09/03 - 13/03

29.03.2015 19:11

První jarní kytičky“ (Po 9.3.)

V pondělí na nás čekal teplý den prozářený slunečními paprsky. Kdo by to byl řekl, že je ještě zima. Jaro už se ale hlásí o slovo, a tak jsme po cestě potkávali první jarní kytičky sněženky a také talovíny. Zastavili jsme se také u keřů a stromů a pověděli jsme si, co nového se na nich děje. Když jsme si prohlíželi pupeny, na Milanovo otázku, co se v nich skrývá, jeden skřítek odpověděl "zvířátko?" :-)
Také jsme se zastavili u kočiček a jehněd.
Děti si odhlasovaly pobyt u Senečáku, a tak jsme se vydali k rybníčku, kde jsme měli možnost pozorovat, jak už kačeři a kachničky tvoří páry. 
Po svačince jsme si zahráli pár krátkých her. Pobyt u Seneckého rybníka nám zpříjemnila přítomnost Medvíďat. Přirozeně ta Medvíďata, která byla zaujata naši hrou, se k nám přidala. Naopak ti naši skřítci, kteří nechtěli hrát se připojili k Medvíďatům, která měla volnou hru a stavěla si z písku.
Po obědě jsme si lehli na vyhřátý břeh a Milan vyprávěl pohádky z knížky Jaro u nás ve školce. Potom jsme si prohlíželi jarní kytičky v jiné knížce. Povídali jsme si také o ptáčcích, kteří přilétají z teplých krajin.

 

Město z písku a loďka z kůry“ (Út 10.3.)

Země byla ráno zmrzlá, ale sluníčko svítilo na plný plyn. Senečák je jasnou volbou pro období, kdy se před sluníčkem nechceme schovat, ale nastavit mu svoji tvář. Zahráli jsme si fotbal smíčem zapůjčeným z konkurenční školky. Stavěli jsme nejen hrady, ale i město s ulicemi a náměstím. S dětmi jsem pak vyráběli loďku z kůry, děti hledali materiál. Po převrácení loďky jsme stěžeň prohnaly skrz dno loďky (kůry) a připevnili dva kamínky. Loďka plavala.

 

Kachničky a rohlík“ (St 11.3.)

Byl odrážedlový den, i přesto jsme se znovu stačili podívat do zahrádek na jarní kytičky. Také jsme "zkontrolovali" pupeny - a hle, na některých keřích vykukovaly mladé lístky.

Děti si odhlasovaly pobyt u Senečáku. Zde proběhla svačinka. Na rybníku jsme pozorovali kačenku s kačerem, když v tom přišla „cizí“ maminka se svou holčičkou, která byla ve věku našich školkových dětí. Začaly kachnám házet housku a podávat ji našim dětem.
Začala jsem co nejtaktněji dětem vysvětlovat, že ptákům i kachnám nedělá pečivo úplně dobře. Že ho sice snědí a možná jim i chutná, ale že je to pro ně nezvyklé jídlo. Zeptala jsem se jich, jestli už viděli kachničku, jak si peče chleba, a jestlipak kačeři mají doma pekárnu. :-) Maminka od holčičky byla ale jiného názoru, a tak jsem dětem přislíbila, že zavolám panu Makoňovi. Hned jsem tak učinila, aby se děti bez prodlení dozvěděli, jak to s tím rohlíkem a kachničkami vlastně je. Pan Makoň mi řekl to, co jsem popsala výše. Připodobnil to k lidem a čokoládě. Když člověk sní čokoládu, taky ho nezabije, ale nic dobrého to pro něj není. A kdyby jí jedl často, tak mu může udělat zle. Řekl mi, že on sám by děti krmení rohlíky neučil, zvlášť ne na městských rybnících.

Poté jsme se sbalili a i s onou maminkou a holčičkou jsme šli do školky. Nakonec ona maminka byla z naší školky nadšená a možná budeme mít nový školkový přírůstek :-).

Po obědě jsme hráli běhací hru s kartičkami jarních kytiček. Nejdříve jsme si kartičky prohlédli – byla tam sněženka, bledule, petrklíč...no, asi tak 10 kytiček. Děti se pak rozdělily do dvou skupin, dvě nejstarší děti, Justýnka a Matýsek byly kapitány. Kapitán určil, kterou kytičku má dané dítě najít. Dítě mělo za úkol si kytičku zapamatovat a potom vyběhnout do lesa, najít ji a donést ke své skupině. Kapitáni také běhali, plus měli za úkol hlídat, jestli už jsou nalezeny všechny kytičky, nebo některá chybí a která.

Po hře následovalo vymalovávání jarních kytiček, dle předlohy – kartiček.

Potom ještě hra na běhací domino, aby se děti po malování prohřály. Děti skládaly domino na stole – museli si zapamatovat, jakou kostku domina potřebují a potom běžely na vzdálené stanoviště pro danou kostičku.

 

Vykuřování a jóga“ (Čt 12.3.)

Čtvrtek byl jedním z chladnějších dnů. Zima se projevovala občas tím, že nás zábly prstíky. S tím si ale děti dokáží poradit. Vždyť prožily většinu zimy venku. Po svačině jsme si zazpívali písničky a zahráli si na honěnou. Nejdříve honila Vendy děti a pak se tlupa semkla a role se obrátily. Na lavičce pod svahem Vendy zapálila speciální uhlík, který rozpouštěl nazbíranou smolu z různých druhů stromů. Děti si tak přivoněli k různým vůním. Vendy podle staré indiánské tradice vykouřila vůní ze smoly dětem bolístky. Také jsme si všichni ovoněli klacíky, a z těch se staly léčivé klacíky. Ve školce na pódiu divadla Vendy uspořádala cvičení jógy, v pořadí již druhé. Lukášek si poprvé vyzkoušel turecký sed. Po obědě si děti zalezly do spacáků v jurtě, ta zůstala nevytopená. Po rychlém zahřátí a kraťoučké pohádce následovala kreativní dílna, děti se rozhodly vytvořit královskou korunu. Ty se vytvořily celkem tři, a tak jsme zavzpomínali na tři krále. Závěrem se konal svatební obřad Jůly a Matýska. Rodiče tak dostanou ze svatby pouze fotky, čímž se omlouváme.

 

Trochu zima“ (Pá 13.3.)

V pátek foukal trochu studený vítr a byla zima, tedy alespoň mě ano :-). Dětem možná ne, soudím tak, neboť si odhlasovaly cestu na Senečák, kde foukal vítr ještě silněji. :-)

Bylo ale krásné pozorovat rybníček a labutí rodinu, která na něj zavítala. Pozorovali jsme, jak přistávají, jak se myjí a jak vzlétají, také jak se labuť s labuťákem mají asi rádi, protože se objímali svými krky. Také jsme pozorovali přelety kačerů. Milan otevřel knížku a dětem něco o labutích a kačenkách přečetl.

Po svačině jsme šli do zázemí školky, kde chvíli probíhala volná hra a poté se konal oběd. Po obědě měly děti možnost se ohřát v jurtě, kde Milan zatopil. K našemu překvapení toho využilo jen pár dětí. Ostatní se těšili hraním si s hlínou. Vytvořily si hru na pekařství. Justýnka byla hlavní pekařkou. Jůla mi uvařila bramboračku.

 

Ivet