po týdnu 02/02 - 06/02

13.02.2015 13:06

 

A hned ještě ohlédnutí za minulým týdnem:

 

Hurá, sníh!“ (2.2. Po)

Huráá, je sníh! Musím si vzít boby!” Přesně takto si představuji, že to u vás v pondělí doma vypadalo :-). Sice sněhu nebylo jako na horách, ale pár krát se sklouznout v tento den dalo. Hlavně, děti z toho měly velikou radost! Navíc ten den svítilo krásně sluníčko. A protože v oáze byla tma tmoucí, hned jsme vyběhli náš oblíbený tréninkový kopeček (nachází se za oázou), abychom se podívali, jak sluníčko osvětluje třpytící se sníh, který ležel na lístcích, trávě a jehličí. No, byla to ale podívaná! Chtěli jsme si více užít sluníčka, a tak jsme se vydali na naší oblíbenou borůvkovou horu. Zde jsme postavili sněhuláka. Po obědě, který se konal ve vyhřáté jurtě jsme si povídali o Hromnicích a malovali blesk. Před odpolední svačinkou byla ještě chvilku hudebka. Za doprovodu dětí jsem hrála na klávesy a téměř všichni jsme zpívali.


Závětrná stěna na Pupku“ (3.2. Út)

Zimní sluníčko nás zavedlo k Senečáku, kde jsme se nasvačili v teple u Medvíďat. Děti zaujaly velké dřevěné kostky a míč. Zahráli jsme si tedy fotbal. Po cestě do školky jsme vymysleli novou hru a naobědvali jsme se na Pupku (skalka), kde nás hřály sluneční paprsky. Na sluníčko však sílící vítr nahnal mraky a nám kradl teplo. Proto jsme postavili z ponča závětrnou stěnu a ve školce se ohřáli u malého ohníčku.


-°C“ (4.2 St)

Tak tato středa, to byl den pro otrlé příznivce outdoorových aktivit! :-) Ráno jsem, alespoň na mém teploměru, viděla – 7,5 stupně Celsia. Nálada byla ale více než veselá. Jirka dělal legrácky a vozil děti v modré kárce jako v autíčku. Děti se spravedlivě vystřídaly až do školky. Navíc ostatní děti byly tímto motivovány jít rychleji (už, už se těšili, aby byly na řadě), a tak se dostatečně zahřály.

Jirka hned přistoupil k zatápění, zatímco my jsme si s dětmi zahrály na mrazíka. Po hře jsme se šli podívat, jak silný led asi tak je na našem rybníčku. Neměli jsme po ruce metr, ale myslím, že tak 5 či 6 cm měl.

Po prozkoumání ledu jsme se šli nasvačit do jurty. Po svačince jsem hrála na klávesy a Jirka na flétnu. Zpívali jsme známé, i méně známé písničky. Děti, které nechtěly zpívat, si hrály s kostkami a autíčky. Například ale Johanka po mém boku vydržela zpívat až do času oběda.

Po obědě Milan četl pohádku, některé děti si při ní malovaly. Protože nikdo nechtěl odpočívat, děti byly po delším pobytu v jurtě spíše plné energie, šli jsme ven stavět domeček a hrát hry.


„Jak Matýsek nandaval jídlo“ (5.2. Čt)

Čtvrtek byl mrazivým dnem, kdy ani polední sluníčko nerozmrazilo zem. Našli jsme útočiště v teplé maringotce, kde jsme se i naobědvali. Nandavání se ujal Matýsek, jeho netradiční systém přídělů způsobil, že se jídlo snědlo naprosto všechno. Vendy vyráběla s dětmi papírová sluníčka s pomalovanými kolíčky jako paprsky. Já se pak s dětmi prošel napříč Sofronkou navrhnout noční trasu. Vyzkoušeli jsme i zavěšení a hoření svíčky, vše fungovalo skvěle.

Milanovo maminka a paní fotografka ze Zeleného pokladu“ (6.2. Pá)

V pátek na děti čekal Milan se svojí maminkou, která empaticky přispěchala na pomoc, když za mě jako náhradník nikdo v ten den z týmu jít do školky nemohl. Děti si Milanovo maminku brzy oblíbily.

Svačina se konala venku pod stanem. Milan ale raději, kdyby měl nějaký skřítek potřebu se ohřát, zatopil. A vyplatilo se, Luky byl trochu zmrzlý, a tak se i se svačinou přemístil do jurty. 

Druhá polovina dopoledne nakonec byla strávená v jurtě. Povídání o zvířátkách, hra na pohybové ztvárnění a hádání zvířátek, prohlížení karet se zvířátky od pana Makoně. Dále tancování a poslech alba “hrajeme si u maminky”

Odpoledne přišla paní fotografka Petra, která byla pověřena Zeleným pokladem nafotit děti v naší nové dřevo-jurtě. Focení probíhalo u oběda, při hře s autíčky, venku při řezání dřeva. Petra děti doprovodila až na dubovou horu, kde si je nafotila u krmelce a při hře na dinosaury.

 

Ivet